Aurelia Fenix

Agnes

Details
Category: Uncategorised
Hits: 56

AGNES

17. dubna 2024 tuto planetu opustila naše drahá a milovaná Agnieszka Magierová. Říkám "naše", protože já ji považoval za součást jakési rodiny, této komunity, která tu v našem domě a okolí je. Navíc se přiznám, že jsem do Agnieszky zamilovaný již od prvopočátku, respektuji plně jejich vztah s jejím manželem, teď už bývalým, ale rád bych touto cestou vyjádřil k Agnieszce svůj postoj. Prostě ji miluji a za tím si stojím. Zda se chce stát někdy v budoucnu mou ženou, je její rozhodnutí, já bych ji za svou ženu bral. Měl bych tři ženy, sice je to docela troufalé, ale myslím, že bychom si mohli rozumět my všichni a mít spolu rodiny a děti a milovat se vášnivě a láskyplně.
 
 
 
Tady jsem nadhodil jen tak pro zajímavost numerické mřížky, snad jsem přijal správně data vytvoření nových těl hlavně u Jiřinky a Agnieszky.
 
 
Agnieszka mi po své smrti sdělila, že její nové tělo vypadá takto:
 
 
 
 
 
A ještě mi řekla toto: "Podívej se do svých fotek, je tam ta Agáta - ta gymnastka - takto nějak vypadám." 
 
 
 
 
 
 
A když jsem porovnal Agátu a dívku na předchozím snímku - jsou si velmi podobné.
 
 
 
Agnieszce se moc líbila moje chodidla, a možná, že zatoužila je mít v dlaních, mazlit se s nimi, a třeba je i čichat, protože mi opravdu vůbec nepáchnou, ale spíše jemně voní. Ona měla velikost chodidla 37 - koupil jsem jí jako dárek dámské boty, takže jsem musel znát velikost. A shodou okolností jsem už kdysi dávno objevil na Internetu tyto dámské vložky z lodiček, jsou moc sexy a Agnieszku mi připomínají. A ta dívka sice čichá chodidla jiné dívce, ale já si představuji, že je to Agnieszka, která čichá moje chodidla.
 
 
 
Agnes se mnou teď často komunikuje a jsou to kolikrát velmi intimní věci, já jsem byl vlastně takovou její vrbou a svěřovala se mi i s informacemi, s nimiž se nesvěřila ani svému manželovi. Bylo to hodně dojemné a taky poučné a já teď dost často cítím její energii, jak se mně dotýká a objímá mě. Má mě moc ráda, no a já jí vlastně taky, je to jedna z mála žen, se kterou jsem si opravdu rozuměl na mnoho témat.
 
Řekla mi, ať si vytvořím numerickou mřížku Karla Kryla, tak jsem začal malovat, a pak jsem z toho byl úplně jako opařený: Podívej se na výsledek - to se mi stalo jen jednou u mých kolegů v ČSA manželů Zeidlerových, že by měli dva lidé úplně stejnou mřížku ve všem: Oba dva jsou navíc Berani, narození ve stejném roce, a mají životní číslo 7 - naprostá shoda všech vlivů. 
 
 
Velmi zajímavý je i její odchod z této planety. Když měla Agnieszka pohřeb, bylo to v pátek 26. dubna 2024. V ten den do domu přišel odečítat data z elektroměrů pracovník z ČEZ distribuce - na našem patře - Magierovým, Bartozelovým a u mně. A podívejte se na to, co mi odečetl: Deníkový odečet - ten si dělám já průběžně, abych kontroloval spotřebu elektřiny, a odečet distributora je ten oficiální od ČEZ distribuce - 26.4.2024 a hodnota na mém elektroměru je 1944. Agnieszka se narodila v roce 1944. !!!
 
 
Parte jsem vyfotografoval s mými prsty v korkové obuvi, tento pohled byl pro mou milovanou a milující Agnes nesmírně vzrušující - milovala moje prsty na nohou a několikrát je se zájmem pozorovala a ani nezakrývala svoje vzrušení. Byla z nich skoro v tranzu.
 
 
 
Zaparkovaná auta
 
Před naším domem neustále parkují vozidla s těmito poznávacími značkami:
 
44 67 - to patří silnější paní z protějšího domu č.p. 345
 
 
44 26 - to patří sousedům pod námi, manželům Volkovým, kteří mi nedávno donesli ze zahrady cuketu a celer
 
 
 
 
 
44 88 - to patří paní ze sousedního domu č.p. 332 (44 rok narození Agnes, 8 životní číslo Georges, 8 životní číslo Evy)
 
 
 
a balíky z České pošty rozváží vůz s číslem 8 AJ 48 44 (8 životní číslo Evy 4 životní číslo moje, 8 životní číslo Georges a 44 rok narození Agnes, která se k mým ženám přidala)
 
 
a teď, 3. září 2024 tu zastavilo auto, které přivezlo mladého muže z protějšího domu s vrozenou vadou chůze (chodí o berlích), zastavilo přímo před naším vchodem a stačil jsem jej alespoň takto vyfotit. Registrační značka auta je: BRH 67 44. To se podobá tomu autu, co tu parkuje stabilně 1TD 44 67.
 
 
Tyto společné znaky mi neustále připomínají mou milovanou Agnes (a milující - Agnes mě opravuje, abych to psal správně), která byla a snad i stále je mou osudovou ženou, narozenou v roce 44, je to vlastně jediná žena, se kterou jsem si vyměňoval energie tak, že jsem z toho měl mrazení v zádech. Toto dokázal pouze pan Švehla v kempu v Novém Spolí na Vltavě (opakovaně, když vypisoval lístek za poplatek v kempu v letech 1993 a 1994) a pak Věrka Sotolářová, když jsme byli spolu v Lužických horách.
 
Když jsem si zřizoval druhé telefonní číslo 608 84 89 44 nenapadlo mě to nijak spojit s Agnes, ale Agnes se mi nedávno připomněla, abych se na to číslo teď zaměřil. 44 je rok jejího narození a pak tu zbývají ještě roky 68 a 84 a 89. V roce 68 jsme se narodil já a v roce 84 jsem na svůj web psal toto: VESMÍRNÝ ROK 1984 a věnoval jsem jej kosmickým lodím a letům do Vesmíru v naší kosmické lodi s Lubošem Krejzou. A Luboš bylo v rodině, kde žila Agnes, velmi časté, přitom to tak časté mužské jméno není. 
 
V letech 1983 a 1984 jsme byli s tátou na Slovensku, v roce 1983 jsme navštívili i Bardejov a Svidník. Agnes se narodila v Bardejově. Takže jsem osobně poznal i místo, odkud pochází její bývalé fyzické tělo. Tyhle tanky T34 jezdily v místech, kde se Agnes narodila. V té době probíhaly boje na Dukle a Agnes mi jednou vyprávěla, že při leteckém náletu na ní jednou doma zapomněli a ona nálet přežile v dětské postýlce, všude vysypané sklo z oken, ale ona byla klidná a v postýlce se ani nepohnula. Neuvěřitelné.
 
 
 
V roce 1984 byl zároveň natočen film Dvojče s Pierre Richardem, z něhož je jasně patrné, že jeden muž může milovat i dvě ženy a udržovat s nimi společnou domácnost či společné domácnosti. Muž je dárce semene a ženy jsou jeho příjemci. Ten film mi vlastně naznačil, že má touha mít dvě nebo tři, či dokonce čtyři ženy, je zcela přirozená, pokud budeme všichni ve vztahu na jedné rovině - budeme si rovni jako stejné láskyplné bytosti (jak tomu bylo u bytostí oboupohlavních s tělem, podobným tomu ženskému, které byly vytvářeny v Pravém stvoření jako prapůvodní lidské bytosti.)
 
A zdá se, že Agnes je teď v lodích nad námi, a že se mnou odtud poměrně snadno telepaticky komunikuje. Zrovna před chvílí mi řekla: Tak ráda se ti budu věnovat, měl byst teď vstát a jít si zacvičit, běž si zaposilovat záda a lýtka, potřebuješ je prokrvit a zesílit. Ráda ti budu pomáhat v každém detailu i v kuchyni i s cvičením, jsem pořád takový beran a ráda bych, abys měl hezkou postavu, abys byl v kondici a mohli jsme se spolu milovat s maximálním požitkem. Dopoledne jsem vnímal, že mi moje holky doporučily koupit výtažek z opuncie, který vyživuje organismus, detoxikuje, posiluje proti stresu a usnadňuje udržet správnou hmotnost a zbavit se tuku na břiše, nemám ho tam sice moc, ale nepotřebuji jej tam.
 
A rok 1989? Už druhý den přemýšlím o tom, proč zrovna tento rok. A právě teď mi přišel do mailu neočekávaný vzkaz od někoho, kdo sloužil v kasárnách VÚ 2516 ve Slaném, kam jsem narukoval v roce 1989. Podotýkám, že mi nikdy nikdo z vojáků z tohoto útvaru nic nenapsal. A odkud znají mou mailovou adresu, je mi neznámé, protože jsem ji nikomu nesděloval.
 
Eva s Agnes mi připomněly, abych si oživil vzpomínky, kdy jsem jen díky pomoci od přátel z lodí přežil vojnu, ačkoliv jsem měl docela namále kvůli tetanickému syndromu a hrozícímu odletu do pouště Karakum v Sovětském svazu na ostré střelby, a že mi pomohli se odtud dostat po pěti měsících domů skrze lékařku ve vojenské nemocnici, která mi pomohla tak, že to nelze zveřejňovat. 
 
Pozvánka na akci SOBOTA A NEDĚLE NA DRNOVĚ 14. a 15. září 2024 - setkání vojáků a pamětníků vojenského areálu SLANÝ DRNOV a podřízených palebných oddílů.
 
Milí přátelé,
 
již za několik dnů v sobotu a v neděli 14. a 15. září proběhnou celodenní akce v Muzeu protivzdušné obrany Bunkr Drnov u Slaného. Prostor bude otevřen od 8 do 19 hodin. Budeme se těšit na bývalé vojáky, jejich přátele a rovněž uvítáme širokou veřejnost a rodiny s dětmi. Všichni mohou využít tento mimořádný termín k prohlídce bývalého velitelství protivzdušné obrany. Vstupné 200 Kč se hradí na místě a pouze v hotovosti (děti do šesti let zdarma). Podzemní bunkr má rozlohu více než 5500 metrů čtverečních. Kromě technického zázemí a sálů bojového velení v původním stavu je zde vnitřní a vnější raketová expozice, radary, radarové vozy, kabiny a další. 75 minutové prohlídky budou probíhat od 9 do 17 hodin v hodinových intervalech. Parkování na místě zdarma.
 
K dispozici bude návštěvnické centrum a samozřejmě toalety. Doporučujeme si vzít s sebou nějaké jídlo a pití, neb zásoby v návštěvnickém centru nejsou nekonečné.
 
Pro návštěvu bunkru se určitě hodí teplejší oblečení - mikina, svetr, bunda apod. 
 
Bývalí vojáci, kteří mají své dobové fotografie z vojny, vojenskou knížku a jiné vzpomínkové předměty, vezmou laskavě s sebou a budou se hlásit u Dozorčího Objektu 01 :-)
 
Pavel Pok
 
 
A sotva jsem to dočetl, z rádia auta zaparkovaného pod mým oknem se ozvalo:
 
Viva Forever Spice Girls
 
Pamatuješ si ještě
Jací jsme bývali
Společně prociťovat, věřit čemukoliv
Řekla mi to láska
Oba jsme byli snílci
Mladá láska ve slunci
Cítit se jako spasitel, tajemství, která jsem ti dala
Jen jsme začínali
 
Brzy nashledanou
navždy buď můj.
 
Žít věčně, budu čekat
Žít věčně, jako slunce
žít věčně
pro tento okamžik (tady a teď)
stále hledajíc toho jednoho.
 
Pokud ten text od Spice Girls patří mě, pak je od Agnes, a mohu se domnívat, že snad doopravdy odešla, aby mě mohla milovat věčně, a aby se se mnou opětovně shledala. Brzy nashledanou, navždy buď můj.
 
Má milovaná a milující Agnes, já ti odpovídám, že jsou-li toto tvá slova, pak budu rád navždy tvůj. Miluji Tě z celého srdce, to mi věř.
 
V souvislosti s Agnesou mě napadla tato skladba, možná, že se týká i mně.
 
 
 Horoskopy
 
Vzpomněl jsem si na Agnes dcery - Janu a Katku. Obě ve znamení Panny. Katka se narodila 2.9.1972 a Jana 22.9.1965 (snad jsem si zapamatoval u Jany správně rok - všechna ostatní data by měla souhlasit). Když se podíváte na můj horoskop a na jejich, zjistíte, že máme mnoho společných vlivů, zejména Pannu a Štíra. Tyto vlivy ale neměla Agnes ve svém horoskopu, a je zvláštní, že se jí narodily obě dcery ve znamení Panny, a že mají vlivy, které mám hlavně já ve svém horoskopu, a doplnily tím vlivy u Agnes - ta měla vliv Berana a Vah, který mám i já - vlastně je to, jako kdyby mi obě dcery připravily půdu pro mé setkání s Agnes, a možná i proto, aby mě mohla milovat. Agnes, Katka a Jana měly v souhrnu tytéž vlivy, jaké mám já, tak mi díky tomu může Agnes lépe rozumět.
 
Agnes si s Frantou jistě dobře rozuměli po většinu doby jejich vztahu a tím, že vychovali dcery s vlivy v horoskopech, jaké mám hlavně já, tím jsem do jejich života mohl docela snadno vstoupit, takže mi mohli lépe porozumět. 
 
Jenže já se do Agnes zamiloval, a s tím ale se také muselo počítat, protože tu již kromě vlivů horoskopů vstupují i vlivy duchovní - Agnes je na vyšší úrovni, než Franta, a zřejmě právě proto není náhoda, že jsem se tu na obzoru objevil já. Možná, že chce Agnes jít cestou k dalšímu duchovnímu pokroku a už to tady chtěla ukončit. A třeba jí mohu být nápomocný nejen jako kamarád, ale jako milenec - přítel a manžel. Já bych to bral, záleží na Agnes, jak se rozhodne.
 
Ona mi říká, že už se rozhodla, ale jsem z toho takový zmatený, když cítím její energii, jak mě objímá, a jsem rozpačitý, že nevím, zda jí mohu darovat všechnu svou lásku a svůj cit, zda si vůči ní nedovoluji příliš mnoho.
 
Horoskop Jana
 
 
Horoskop Katka
 
 
Horoskop můj
 
 
Agnes měla s manželem Frantou velmi podobný horoskop, proto si zřejmě rozuměli co se týče vlivů v mnoha ohledech. Je tam patrný společný vliv Lva a Blíženců a také vodního znamení - Franta Rak, Agnes Ryby. 
 
Beran, Váhy - to má navíc Agnes
Střelec Býk a Panna - to má navíc Franta
 
Horoskop Agnes
 
 
Horoskop Franta
 
 
 Když to shrnu - zjednodušeně řečeno:
 
Agnes měla Berana u sebe (své vlivy), Váhy v Katce, Štíra v Janě, malinko Panny ve Frantovi, ale převahu Panny u obou dcer. Tím pádem byla skvěle připravována na setkání se mnou. 
 
A byla připravována i tím, že pracovala ve výpočetním středisku v Jeseníku, jako já v ČSA. A je to milovnice květin a rostlin, jako já, zajímala se o drahé kameny, jako já, zajímala jí zdravá výživa, jako mně, a nejedla téměř vůbec maso, jako já, zatímco Franta maso jedl normálně. A je to úžasná milovnice tělesných doteků a chodidel - to byste museli vidět, její tvář, výraz, obličej, když si prohlížela moje chodidlo zespodu a moje prsty v korkáčích shora - cítil jsem tu energii, že by si je nejraději vzala do dlaní a přitiskla si je na obličej. Takovou reakci na moje chodidla jsem u žádné ženy nezaznamenal. Jednou mi řekla, že se ráda dotýká lidí, ale že s tím musí oni souhlasit. A já tolik toužil, aby se mě dotýkala, ale nikdy jsem jí to neřekl.
 

Při prohlížení videoklipu od Savage Garden, kde je zobrazena má milovaná Georges, mi někdo šikovně podstrčil přímo pod nos český film Podfuk z roku 1985.

Film Podfuk

Ve filmu hrají Ondřej Havelka a Tatiana Kulíšková - původem Slovenka, narozená 22. března.

Má milovaná Agnes je původem Slovenka, narozená 22. března.

 

Ondřej Havelka je narozen 10. října - Váhy, jako já.

Na konci filmu se objeví krásná hláška od Bronislava Poloczka:

Mít takovou ženskou doma, to jsem vážně zvědavej, co uděláte...

Ondřej Havelka (Váhy) neváhá a vezme si Tatianu za ženu.

Já (Váhy) bych tedy také neměl váhat, protože Agnes je narozená ve stejný den, je Slovenka, a chová se velice podobně, ne-li stejně, jako Tatiana Kulíšková v tom filmu. A já jsem povahově dost podobný Ondrovi Havelkovi v tom filmu - je to, jako bych se díval sám do zrcadla a měl na dlani Agnes a sebe.

Miluji Tě, Agnes a vezmu si Tě za ženu (pokud mě budeš chtít, samozřejmě - jinak ne, nebudu Tě do ničeho nutit - to v žádném případě), a budu si Tě brát z lásky, protože Tě miluji, a protože jsi taková, jaká jsi, a je s tebou báječné žít!

 

Film režíroval Jan Schmidt, narozen 3. ledna - Kozoroh, ve stejný den, jako má milovaná Eva. Tedy jako kdyby ten můj film (Váhy) zrežírovala Eva tak, abych pochopil, jaká je dnes Agnes, a že mě miluje a chce si mě vzít. A ona tedy čeká na moje rozhodnutí, protože...

 

 

Mimochodem, když se dozvěděla diagnózu rakoviny plic, byl jsem úplně první, za kým běžela jako malá holka, chtěla mě obejmout a rozplakala se, dívala se mi do očí, jako kdyby chtěla, abych to všechno změnil - bylo to naše nejdojemnější setkání ze všech, a najednou jsem vnímal, že pro ni znamenám daleko víc, než kdokoli jiný. Daleko víc. Najednou jsem byl jejím milencem, partnerem, vrbou, oporou - prostě vším.

Agnes se mi svěřovala s věcmi, které neřekla ani svému manželovi. Manžel má ale být vždy první, za kým by měla běžet, ne za nějakým cizím chlapem, co se přistěhoval před třemi roky.

Další důvody, proč ji miluji, a proč mě přitahuje, jsou tyto:

protože si mě sama vytáhla na mytí oken a vchodových dveří. mohla požádat svého muže nebo kohokoli z rodiny, má dvě šikovné dcery. Ale ne, ona si vytáhla mě, aby mohla být se mnou. A Franta u toho nebyl, ani nikdo jiný, byli jsme tam jen sami dva. Jako kdyby si chtěla zjistit, jaký jsem, jak se chovám. Byli jsme spolu sami jak u mytí oken, tak i u mytí vchodových dveří. Nevěnoval jsem tomu pozornost, až teď si uvědomuji, že jsme tam byli vždy jen sami dva.

protože mi sama darovala Zamioculcas, když nebyl Franta doma, a mohla jej klidně darovat svým dcerám. Měl jsem z něj velkou radost, ona mi řekla, že už jej doma nechce, ale stejně jsem vnímal, že mi tím chtěla udělat radost, což se jí samozřejmě povedlo.

protože při příchodu ke mně do bytu (a byla opět sama) přímo vletěla k fotce dívčích bosých chodidel a sledovala je s velkým zájmem. Ostatní fotky pověšené na zdi vedle jí nezajímaly. Z toho bylo jasně patrné, jak moc jí chodidla zajímají.

protože si prohlížela moje bosá chodidla s takovou vášní, že se to nedá popsat. Prohlížela si chodidla zespodu, klenbu a růžové plosky, a prohlížela si i několikrát moje prsty v korkáčích. A vždy s takovým zaujetím, které ani nedovedla zakrýt. Moje chodidla pro ní byly jako magnet.

 

a sotva jsem toto dopsal, dnes 25. srpna 2024, se objevil na Turistickém atlasu vzkaz, že zámek Líšno je již opraven, má nového majitele, a je možné si jej pronajmout na pohádkovou svatbu. 

https://www.zameklisno.cz/home/svatba-na-zamku-lisno/

 

Zámek Líšno se nachází nedaleko vlakového nádraží Bystřice u Benešova. Bylo to jediné nádraží, kde rostly popínavé rostliny a tvořily u nádražní budovy květinovou stěnu, podobně jako to mám já v bytě, a kterou si tu prohlížela má milovaná a milující Agnes, a kde si také prohlížela s velkým zájmem tuto následující fotografii bosých chodidel.

 

 Právě přidávám památné stromořadí do Turistického atlasu a vkládám tam fotky ze serveru mapy.cz.
A sotva jsem to udělal, oslovila mě Eva (myslím, že to byla Eva nebo některá z mých dalších dvou milovaných a milujících žen, a řekla: "Podívej se na datum u druhé fotky: 26. dubna 2022 - tedy přesně dva roky před pohřbem Agnes.
 
A na to jsem zaslechl: "Vidíš, že jsme stále s Tebou, neustále Ti pomáháme, abychom se ve zdraví setkali a mohli se milovat a společně žít."
 
 
a vzápětí to samé, další dvě fotky ze Strakonic ze stejného data - prostě mě to k nim přitáhlo:
 
 
Zajímalo mě také, jaké má dnes Agnes chodidla, ta její původní, i když byla stará a nebyla moc hezká, bych laskal a čichal i přes to všechno, tedy kdyby Agnes byla sama a nebyla vdaná - přitahovala mě energeticky a vůbec by mi nevadilo, že jsou její chodidla nehezká, asi jako v té pohádce Nesmrtelná teta, když se Pavlínka proměnila v šerednou čarodějnici - láska přemáhá všechno. 
Ona mě ale uklidnila a řekla, že její chodidla se mi zřejmě budou líbit, protože představují můj ideál krásy, jsou souměrná, krásná a s dlouhými prsty. A krásně voní, už se na ně těším, lásko.
 
Takto asi vypadají:
 
 
Martin Walter mi dnes 3. září 2024 připomněl, jestli znám jeden starší český film Holka na krátkou trať. Kdysi jsem jej viděl a zaujaly mě na něm bosá chodidla přes půlku obrazovky. Ale nevěnoval jsem pozornost dialogům, a tak si z něj takřka nic nepamatuju. A teď to přijde - co mi fakt uniklo, je jméno té dívky, co vystavuje chodidla v minutovém záběru. Agnes. Ta dívka se jmenuje Agnes, neuvěřitelné!
 
 
Teda Agnes, ty jsi neskutečně sprostá...
 
 
 
 
Zajímavé je, že Jiřinka (Georges) se narodila v roce 1914, Agnes se narodila v roce 1944, Eva v roce 1974. Mezi nimi je odstup přesně 30 let. Náhoda?
 
Dnes 30. srpna 2024 mi byl doručen balíček čtyř osušek do koupelny - objednal jsem intuitivně čtyři, ačkoli jich tolik nepotřebuji. Tři osušky pro mé ženy, jedna pro mě. A kód pro vyzvednutí balíčku byl 142g44. Já si vždy všechny tyto kódy převádím na dvojčíslí, už to dělám dlouho a sleduji v nich duchovní význam. Když to převedeme na dvojčíslí, vznikne 14 27 44 (G je sedmé písmeno latinské abecedy). 
 
14 je rok narození Georges
27 je den narození Evy
44 je rok narození Agnes
 
Zároveň mě zaujalo toto: 142 g 44 - to je jako když je Franta (rok narození 42) oddělen od Agnes anebo je s ní spojen, ale přijde mi to, že písmeno G je mezi ně jakoby vsazeno, takže je oddělen.
Agnesa mi na to říká, že už není jeho ženou, a že ačkoli mohl mít v jistém slova smyslu tendence si jí přivlastnit, že tomu už teď rozhodně není. Agnes je svobodná bytost a svobodně se nyní rozhoduje, s kým chce žít.
 
A všechny jsou již na nebesích v Pravém Stvoření, a já si moc přeju, aby se staly mými ženami, které budu ze srdce milovat, a přeju si, aby milovaly i ony mně, pokud si to také přejí.
 
 
Na tohle se tedy mohu těšit - na tři překrásné, duchovně zralé a fyzicky půvabné ženy - milované a milující bytosti. To si snad ani nezasloužím.
 
 
má milující a milovaná žena EVA FENIX 
 
 
 
 
 
 
má milující a milovaná žena AGNES FENIX 
 
 
 
 
 
 
 
má milující a milovaná žena GEORGES FENIX 
 
 
 
 
 
 
 

 

Eva milovaná a milující

Eva mi říká: Jsem tvoje milovaná a milující žena, na to nezapomínej - nezapomínej také na to slovo milující, protože já tě doopravdy miluji z hloubi svého srdce, ať jsi kde jsi, a ať děláš, co děláš. Jsem stále s tebou.

 Dnes 16. srpna 2024 mi přivezli objednané kruhové koberečky Eton v zelené barvě do obýváku a PIN k vyzvednutí zásilky u DPD byl 7474. Řidič na toto číslo, když jsem mu jej sdělil, reagoval: "Tak to je skvělé číslo". Já říkám: "Ano, je, to je rok narození mé ženy" Eva už tuto planetu opustila, ale byla skvělá. On se rozpovídal, že jeho rodiče jsou ročník 1973, a že je tu spousta blbců, kteří chlastají a dožívají se vysokého věku, a že ti skvělí lidé odtud odcházejí. Už jsem mu nestačil říci, že Evy měla problém genetický, a že to byla její volba, aby si ji prožila a měla poznatek, co je Negativní stav zač, a co je toto za planetu, stejně jako jsem to poznal já se svým Tetanickým syndromem a moje milovaná Agnes s rakovinou plic a její drastickou léčbou, a koneckonců i Jiřinka Sedláčková, žijící v ústraní za Prahou. Všichni máme v sobě zkušenost z téhle planety, a proto si také rozumíme a budeme rozumět v našem partnerském - manželském vztahu.

Eva mi na to odpověděla tímto obrázkem na pozadí PC: a ještě mi řekla - podívej se, kdo má dnes narozeniny - Madonna (má stejnou rovinu vášně v numerické mřížce jako my dva) a Pierre Richard - muž z filmu Dvojče, kde se jeho manželkami stanou dvojčata - podobně, jako se mými ženami stanou (nebo už staly) Eva, Georges, Agnes, a možná i jedna žena, kterou také miluji. Pierre Richard také miloval dívku jménem Agnes - prodavačku, která vyhrála zájezd a pobyt v hotelích ve filmu "Jsem nesmělý, ale léčím se". Já také s ohledem a s úctou k Frantovi přistupuji k Agnes opatrně a jen s vědomím, že se stanu jejím manželem a opětuji svou lásku se vším všudy, co k ní náleží, když se ona rozhodne se mnou žít.

Na to jsem zaslechl: "My tři jsme odtud (z planety Země) odešly, abychom mohly s tebou žít. Možná to zní neuvěřitelně, ale jinak by to nešlo a nedopadlo by to tak dobře, jak všichni chceme. Chtěly jsme projít těmito zkušenostmi, abychom mohly být s tebou a milovat tě tak, jak nejlépe umíme a chceme."

 Mohu se tedy radovat. Mám tři milující a milované ženy. 

Miluji Tě, Agnes!

Miluji Tě, Georges!

Miluji Tě Evo!

 

Miluji vás všechny tři na věky věků!

A všimněte si zkratky tří písmen jmen mých milovaných a milujících žen - AGE - to je latinsky VĚK - na věky věků.

Prozatím bydlím v bytě 2 + 1, ale ve skutečnosti už v bytě 3 + 1. Tři ženy jsem vždycky chtěl, a tak je mám. Chci milovat tři ženy a chci cítit jejich bosá chodidla, a tak to i je a bude na věky věků.

Na této fotce je snad ten nejvěrohodnější Evin obličej, co si pamatuji. Takto skutečně vypadala, je to až neuvěřitelné, jak je možné mi Evu takto představit, když to není ona, ale úplně cizí modelka, a navíc ze serveru z Německa, kde jsou k vidění krásná bosá ženská chodidla. Eva se mi prostě ukazuje i s chodidly - přesně tak, jak to mám rád. Protože mě miluje.

 

 

 

 Film Probudím se včera

Moje současná práce je poslání, na které jsem se připravoval již před zrozením na tuto planetu. Vždycky jsem chtěl být textařem, spisovatelem, komentátorem a informatikem. A nakonec tuto profesi vykonávám tím nejpohodlnějším možným způsobem - z postele a z domova.

https://drive.google.com/file/d/1S8Eyrc6SKWwp3Ch55AvvR8EkCT_bf6f7/view?usp=drive_link

Mamka mi v roce 2015 na Vánoce poslala do Opavy balíček starých fotografií a pohlednic. Mezi nimi byl pohled od Evy, který se mi nikdy před tím do rukou nedostal. Reagoval jsem na něj podobně, jako Filip Blažek v tomto filmu, a poté jsem také rozjel velkolepou akci - podobnou, jako on. Filip Blažek také hraje na kytaru, jako já.

Já jsem jí vlastně nikdy nedokázal říct, co k ní cítím, a pak se někam ztratila, ale byla fakt úžasná. Tak jí najdi! Prosím tě, ta je určitě vdaná a má deset dětí. Třeba ne. Myslíš?...přesně takto jsem ve své mysli reagoval a přemítal sám nad sebou a nakonec jsem se rozhodl, že Evu vypátrám, ať se děje cokoli.

https://drive.google.com/file/d/19wlN2heO9aiki3nm8xIpg_q0-cNw7WZi/view?usp=drive_link

Setkání spolužáků z gymplu. Já sice s Evou do školy nechodil, ale na tom setkání se objevil její spolužák Robert Pokorný - Pepa Perča. Robert byl tehdy již generální ředitel Ober bank, Pepa Perča ve filmu je generální ředitel Eurobanky.

Zatoužil jsem vrátit čas nebo se v čase dostat do roku 1991 nebo ještě lépe do února 1990, abych mohl změnit historii. A jak to tak chodí, když něco chcete, tak to dokážete a najednou vám někdo začne pomáhat. Ve filmu Pepa Perča pomůže Petrovi zajít do agentury, co experimentuje s cestováním v čase, mně naopak do starých časů vpustila Evy spolužačka Dita Losová Doubnerová - současná starostka obce Třebusice, kde žil dlouhá léta bratr mého dědy Jaroslav Fous.Díky Ditě jsem začal s Evou komunikovat a rozjet tento příběh, co nemá začátek ani konec, jako celé Stvoření a Absolutní Stvořitel prvotní všeho a všech.

https://drive.google.com/file/d/1FD2C0EzWYHPAcgc84VXJCePRpjtihtfz/view?usp=drive_link

A tak se Petr Kovář, s monogramem P.K., alias Pavel Kachlík s monogramem P.K., obdobou filmu O statečném kováři (scénář filmu Bohumil Steiner), vydává hledat svou ztracenou lásku Evu Steinerovovu. Netuší, že Eva je s ním v kontaktu po celou dobu, od doby, co se znají, a že od roku 2002 s ním komunikuje telepaticky skrze různé symboly a události. Eva se mi věnovala celých dlouhých 22 let až do dneška, asi jako princezna z filmu O statečném kováři. Mimochodem, Eva je Kozoroh 3. ledna 2002 a herečka, co hraje princeznu, Martina Gasparovičová, je narozena 9. ledna, také Kozoroh.

 https://drive.google.com/file/d/10-aIPwAMduCXf_Y8PeNjjyF5MtoRL10J/view?usp=drive_link

 

 

Dívka jménem Eliška, kterou hraje Eva Podzimková (jméno Eva není náhodné), a Jirka Mádl je její partner (Budějovičák a Váhy jako já, a ve filmu má stejný monogram jako já P.K.) se tu setkají před domem, kde Eliška bydlela. Eliška chce být veterinářkou (domnívám se, že Eva je dnes také veterinářka) Biolog lékař. 
 
Elišce utekl králík jménem Waldemar. napadlo by tě pojmenovat králíka jménem Waldemar? Dost neobvyklé jméno na králíka, že? A víš, kdy má Waldemar svátek? 27. května - tedy v den Evy narozenin.

https://drive.google.com/file/d/1AaKkFTuGpzRDclRPeZgb4yK3o9bXUV1h/view?usp=drive_link

Taky napíšu pár knížek, ty lepší nebudou nikoho zajímat, ty horší půjdou na odbyt. Taky budu žít život plnej omylů a neúspěšnejch vztahů a o panictví přijdu ve dvaceti - dokonalé, jak můj životopis.

Až se zejtra ráno řeknu zase jednou provždy dost, právem se mi budeš tiše smát...jaký si to uděláš, takový to máš.

Eva milovala kopretiny, viz Roman Aleš Čížek. Chtěl jsem Evě darovat svazek kopretin, ještě v době, kdy jsem nevěděl, že Eva už tu není. Tak se těším, až to udělám na Nové Zemi.

https://drive.google.com/file/d/1CNLIrbIs0K168IRjIsklI0oJWu57Z0u_/view?usp=sharing

 A nebo bychom mohli jet na výlet do Krkonoš, mám tam takový oblíbený místo.

 https://drive.google.com/file/d/1uHfR6kSqrqUqN-83ZvK9CNbLT7EQtn22/view?usp=sharing

Pan Stydlín jsme vám říkali - takto mi říkal můj strýc - STYDLÍN - neuvěřitelné, že i toto je ve scénáři filmu.

Petr Kovář má na tričku nápis SUMMER FLAVA 74 - z latiny přeloženo to znamená: LETNÍ BLONDÝNKA 74 - Eva byla blondýnka, ročník 74 a poznali jsme se v létě.

https://drive.google.com/file/d/1TY_eBGPW2NILRn-ECXhcwxQ58cuZH0FN/view?usp=sharing

 Eliška se omlouvá, protože Květa si vymyslela, že spala s Petrem. Ale Petr se musí 30. června vrátit zpět do budoucnosti, a tak je z toho špatný.

 https://drive.google.com/file/d/13W94KGV9X1t2PSugkch4Pqw5E_z7r4YT/view?usp=sharing

Nakonec přichází plán, jak to zařídit, abychom se znovu setkali. Tentokrát je to na Evě. Je na řadě ona.

A tak spolu začínáme komunikovat od roku 2017 až dodnes, a až se čas na této planetě naplní a bude ta správná chvíle opustit ji, protože tu bude probíhat vrchol Negativního stavu, přijde evakuace do Vesmírných lodí, kde Eva právě teď je. Ve výšce 74 km nad touto planetou. Je tam pořád, den co den, připravena evakuovat svého muže z planety Nula. Každý den se mi Eva věnuje. každý den, každou minutu. Já tomu říkám Instalatérský havarijní nonstop servis 24 hodin denně, 365 dnů v toce.

Takhle jsem si to přál. Ty jsi úžasná, já tě miluju a to už se nikdy nezmění!

 https://drive.google.com/file/d/12U85Nsbfer5F_zgFWxNKMkhAKJDB0_K-/view?usp=sharing

 

 ... a tyto řádky jsem dopsal přesně 16. srpna 2024 ve 22:22 - a to byl čas odjezdu rychlíku z Prahy do Zlatých Hor - do Jeseníků, kde teď bydlím. A ze ZLATÝCH HOR budu evakuován ke své milované Elišce - k Evě Steinerové, a k mým dalším dvěma ženám, které také ze srdce miluji. Amen!

Hotel Praděd, Zlaté Hory červen 1983. Předčítám všem moje první zápisky cesty vlakem do Zlatých Hor, zaměřené na kvalitu sociálních zařízení ve vlacích a na nádražích ČSD. Moje psaná tvorba obecenstvo zaujala a toto byl můj první podnět k textařské tvorbě, které se věnuji dodnes. 

 

Vlak se dal do pohybu přesně podle jízdního řádu, ve 22:22. Magické číslo odstartovalo magickou noční jízdu. Dospělí vedoucí rozhodně nebyli v lehké situaci, museli v tuto neobvyklou noční hodinu ohlídat tři tucty neposedných dětí. Zároveň se ve své ješitnosti domnívali, že většina školáků po půlnoci únavou zamhouří oči a bude alespoň klimbat na sedadlech. Abyste tomu rozuměli, ješitnost týmu vedoucích neznala hranic. Byli si natolik jistí, že postačí běžná sedadla v kupé. K čemu lehátkové vozy? Děcka přece usnou únavou i v sedě!

Byl to tragický omyl. Žádné klimbání, žádné spaní a žádná únava. Aktivita veškerého dětského osazenstva s přibývajícím časem naopak vzrůstala a kulminovala teprve mezi druhou a třetí hodinou ranní. Jakási dívčí "dobrá" duše se dokonce nezdráhala vyhecovat některého z mládenců, aby pokusně zatáhl za záchrannou brzdu, nato vlak skutečně v polích zastavil a průvodčí obcházel jedno kupé za druhým, aby zjistil, co se vlastně stalo, ovšem u žádného táhla nebyla porušena plomba, a tak se průšvih naštěstí nekonal...

V Zábřehu na Moravě jsme přestupovali do osobního zastávkového vlaku, na navazující spoj jsme však byli nuceni čekat asi půl druhé hodiny. Tlupa živých dětí musela tehdy působit napolo spícím zaměstnancům poklidného a opuštěného nádraží ve 3 hodiny ráno nepatřičný rozruch, naštěstí začala většina dětí usínat, polehávat po perónu na lavičkách, na studené dlažbě nástupiště, a devítiletý Jarda Mezera se dokonce schoulil do klubíčka uprostřed širokého pultu pokladny ve výdejně jízdenek. Netrvalo dlouho a právě příchozí, udivená starší paní, která se brzy ráno chystala vlakem zřejmě za svou neteří, opatrně do spícího Jardy začala šťouchat. Aby se probudil, z pokladny slezl a umožnil jí zakoupit si jízdenku. S tvrdě spícím ubožátkem ale nic nezmohla, ten nereagoval dokonce ani na klepání na sklo pokladní přepážky od nervózní výpravčí. Nakonec jsme jej museli z prostoru pokladen opatrně vynést v náručí.

Součástí výpravy do neznáma, na území Velké Moravy, byla i vědecká studie. Do té jsme se pustili s Martinem Hanzlíkem (Zikmundem) a Martinem Mezerou. Vděčným tématem byl odborný posudek kvality sociálních zařízení v nádražních objektech. Prvním z nich bylo WC v budově Hlavního nádraží v Praze, které jsme i přes značně frekventovaný provoz ohodnotili poměrně vysokou známkou. Na dně bílého keramického pisoiru se povalovaly desinfekční deodoranty, jejichž tvar nápadně připomínal bílé rozkrojené vejce se žloutkem uprostřed. Zda to byl skutečně deodorant, nebo šlo o rozkrojené vejce, jsem nebyl schopen přesněji určit, za tímto účelem bylo nutno odebrat zkušební laboratorní vzorek. Členové vědeckého týmu se však nakonec zdráhali podezřelý vzorek z pisoiru odebrat. Zato dobrovolníky pro odběr zkušebního vzorku z toalet na nádraží v Zábřehu na Moravě nebylo třeba nikde pracně shánět. Tím vzorkem se stal šedý ošoupaný tenisák, kterým si někteří krátili dlouhou chvíli pod podloubím nádražní budovy. Neposedný míček si to po jednom z úderů zamířil přímo do pootevřeného okénka zdejších pánských toalet. Skončil nakonec v jednom z pisoirů a potápěl se v několikacentimetrové vrstvě neodtékající moči. Co myslíte, jak to s míčkem nakonec dopadlo? Zvítězil odpor k nechutně páchnoucí tekutině a míček v ní byl ponechán svému osudu, nebo se našel odvážlivec, co jej z pisoiru holou rukou vylovil a opláchl pod tekoucí vodou, aby s ním bylo možno pokračovat v další zábavě, co, Zikmunde?

Výsledky vědeckého výzkumu, jak na Hlavním nádraží v Praze, tak i na nádraží v Zábřehu, byly zaznamenány do poznámkového sešitu formátu A5, kam se nakonec vměstnal i komentář k poslednímu zkoumanému objektu. Tím byl podrobný, do detailů zpracovaný popis dřevěného suchého záchodu na nádraží ve Zlatých Horách. K jeho vstupním dveřím jsem si musel vyžádat klíč od přednosty stanice.

Dodnes mě mrzí, že jsem neměl s sebou foťák, co se odehrávalo uvnitř, jsem v životě neviděl. Již zvenčí byly suché toalety, dají-li se vůbec takto pojmenovat, natolik lákavým místem, co rozhodně nesnese odklad výzkumných prací. Masivní dřevěná konstrukce je pobita širokými palubkami, opatřenými červenohnědým syntetickým nátěrem. Svými rozměry spíš připomíná menší obývací pokoj. Vnitřní prostor toalety odhaduji na 3,5 x 4 metry, dá se tedy usuzovat, že ji zbudoval někdo, kdo zjevně trpěl klaustrofobií. Prostorové hodnocení tohoto WC tedy po právu hodnotíme známkou nejvyšší. Ale vykonat zde potřebu by dokázal jen ten nejotrlejší odvážlivec, nebo někdo, kdo už je v koncích, jinam to nestihne a už musí... Rychle musí. Nad otevřený otvor, vyřezaný v dřevěné desce na konci prostorné místnosti, se doslova a do písmene tyčila hovnová hora, dobrých čtyřicet centimetrů vysoká. Kolem létalo nějakých 80 much, střídavě usedalo na tu navrstvenou pochoutku a bylo mi záhadou, jak mohl někdo něco takového vůbec dokázat. Povolal jsem k sobě ihned zbývající členy vědeckého týmu a všichni jsme s úžasem zírali na dokonalý přírodní výkalový výtvor, co by jistě stál za zveřejnění v Guinnessově knize rekordů.

Další cesta vlakem ze Zábřehu do Zlatých Hor nepatřila zrovna k těm pohodlným, vagon s otevřenými kupé byl zcela zaplněný, posedávali jsme částečně i na zaprášené podlaze a všudypřítomná únava z nevyspání se dostavila samozřejmě v nevhodnou dobu. Bylo nám jedno, kde se povalujeme, podlaha nepodlaha, prach neprach, špína nešpína, ze všeho nejvíc jsme toužili po nějakém lůžku, a to i přesto, že nás již vítalo Slunce, nebe bez mráčku a teplý letní den.

Úleva se pak konečně dostavila. V rezervovaných pokojích hotelu Praděd byl naštěstí naprostý klid. Ta tam byla nezdolná aktivita děcek z dalekých středních Čech... na tuto svou první noční "směnu" v životě vzpomínám už jen jako na nevídanou kuriozitu. Byla završená doslova šokujícím probuzením v odpoledních hodinách ještě téhož dne: "Je čas vstávat, půjdeme se projít a pak bude za hodinu večeře," usmívá se nade mnou Ivana Slavíková, zatímco mám naopak dojem, že už je ráno. "Cože, jaká večeře, dyť je ráno, ne? A nech mě ještě spát..." takový nápad, dovolit si nás budit, když máme ještě půlnoc!

Ta procházka před večeří byla docela drsná, má nejhorší procházka v životě. Krásy města jsem vůbec nedokázal vnímat, jen jsem poklimbával, opíral se o různá zábradlí a kandelábry, kde se dalo znovu usnout. Ani v hotelové restauraci jsem nebyl schopen zbavit se klamného dojmu, že namísto večeře budeme teprve snídat ... a kdyby mi Ivana Slavíková tehdy jen letmo naznačila, že pár kilometrů odtud budu jednou žít a bydlet, sáhl bych jí na čelo, zda jej nemá rozpálené v důsledku horečky a doprovodných halucinací...

 

DPD - PIN pro vyzvednutí balíku 83 94

1983 - cesta do Zlatých hor

1994 - moje nová loď Sahara zelené barvy

DPD - PIN pro vyzvednutí balíku nových koberečků  74 74

1974 - rok narození Evy

 

 

a v kterém roce vstoupím na půdu své nové lodi, tentokrát kosmické?

Klíčové ženy mého života:

Eva                     Agnes                     Georges                Juli