Ahoj Davide, Hedviko a všichni ostatní v hájovně,
Tak na to číslo koukám a napadlo mě, že rok 86 byl tím prvotním popudem, kdy jsem se postaral o to, že znám svou milovanou Evu - díky mnou organizované vodácké výpravě na Lužnici 1986 skrze bráchu mého spolužáka Jardu Mezeru, který je stejný ročník 1974 jako Eva. Jardu jsem tehdy bral jako kamaráda, i když mu bylo dvanáct let a mně sedmnáct, a on byl šťastný, že jsem tu výpravu dal dohromady. A o šest let později mi to vrátil - Jarda oslovil na výpravu po Berounce Evu - takže kdybych tu výpravu po Lužnici nezorganizoval, Evu bych nepoznal.
Tady je to znění mailu, který jsem posílal včera odpoledne Martinovi, a který jsme dnes ráno rozebírali:
Ahoj,nedalo mi to a napsal jsem Ivovi Bendovi (raději z jiného mailu a pod jiným jménem) dotaz na MDB - co to vlastně je, jak si to mám představit a jaký to má smysl.Ivo mi odpověděl toto: (modrý text). Já píšu zelený text.MDB JSOU TAKTO USPOŘÁDÁNY:VE VNITŘNÍM NEBI JE ANDĚL, KTERÝ ŽIJE V PRAVDĚ - POLOŽÍ OTÁZKU K ŘEŠENÍ, TEDY CHCE NA NI PRAVDIVOU ODPOVĚĎ, A NA JEJÍ ZODPOVÍDÁNÍ SI VYTVOŘÍ ŘADU MDB DO NIŽŠÍCH DIMENZÍ VE STŘEDNÍM NEBI A PAK DÁLE I DALŠÍCH NIŽŠÍCH DIMENZÍ VE VNĚJŠÍM NEBI.A TÍM Z JEDNOHO VNITŘNÍHO ANDĚLA VZNIKÁ MNOHO MDB.V NAŠEM VESMÍRU, KTERÝ MÁ STRUKTURU 12 DIMENZÍ VNITŘNÍHO NEBE, 24 DIMENZÍ STŘEDNÍHO NEBE A 12 DIMENZÍ VNĚJŠÍHO NEBE - TOMU ODPOVÍDAJÍ TY MDB ČÁSTI, JSOU DOČASNÉ !No jo, ale těch otázek je nekonečný počet, život přece nemá žádné hranice a bude stále možné klást otázky a odpovídat na ně skrze inkarnace, a to by tedy znamenalo, že MDB dočasné nejsou. V Základech lidské duchovnosti se píše, že sentientní entita si může sama kdykoli zvolit jakékoli prostředí včetně hmotného světa, a to zcela logicky donekonečna. Život probíhá donekonečna a tento proces se nezastaví. proč tedy píše, že jsou MDB dočasné? A hlavně mi neodpověděl na otázku, jaký to má smysl dělit bytost na dílčí části.JAKMILE TA OTÁZKA JE ZODPOVÍDÁNA A ZODPOVĚZENA, MDB JIŽ NEJSOU POTŘEBA A OPĚT SE SPOLU SJEDNOCUJÍ A SPOJUJÍ, AŽ SE VRÁTÍ S ODPOVĚDÍ ZPĚT K TOMU ANDĚLI VE VNITŘNÍM NEBI, KTERÝ TU OTÁZKU POLOŽIL.Ale teď to nejdůležitější:jak je to s identitou MDB. Každá MDB je zcela logicky samostatnou, samostatně funkční bytostí. To znamená, že je SVOBODNÁ A NEZÁVISLÁ.V okamžiku, kdy je někdo svobodný a nezávislý, stává se jedinečnou sentientní entitou, a tudíž je to samostatná osobnost, která jedná sama za sebe. Tady je ten rozpor, který vnímám jako něco nesmyslného.A teď si představ - udělej si jen svou vlastní představu a snaž se sám sobě na ni odpovědět - zajímá mě tvůj názor. Představ si, že ty, tvoje já, se někdy v budoucnu sloučí se mnou, s Pavlem v jednu bytost, takže ze dvou svobodných a hlavně zcela nezávislých bytostí bude jedna. Jak to vnímáš? To přece porušuje všechna pravidla a přináší to ztrátu vlastní identity?V některém zdroji se píše, myslím, že jsou to Hovory s Bohem, že nemusíme mít obavy z toho, že po cestě (myšleno nekonečné cestě životem) ztratíme svou identitu. A toto je přesně pravý opak.Nebo to chápu špatně, protože jsem vlastně jen kousek sebe sama a jde o to se sloučit zas v jeden celek? Připadá mi to dost multisložité.Nejsilnější prohlášení ze všech je "Já jsem". Toto se píše v Hovorech s Bohem a Ivo to tam barevně zvětšil a zesílil. S existencí MDB se to "já jsem" poněkud bortí, spíš mi připadá, že "Já nejsem já" s Oldřichem Kaiserem a Petrem Nárožným - před pár dny jsi mi tento film připomněl, a že jej Václav Vorlíček vůbec nechtěl natáčet. A v tom filmu vysloví pan Nárožný jednu větu:Chtěl bych se stát někým, kým nejsem, a nebýt tím, kým jsem. Připadá mi, že není náhoda, žes mi ten film připomněl. Protože mi připadá dělení jedné bytosti na své části MDB přesně tím, co je řečeno v této větě.Toto se píše v Hovorech s Bohem:Zbavte se všech negativních myšlenek. Zbavte se pesimismu. Zbavte se pochybností. Zažeňte všechny obavy. Ukázněte svou mysl, aby se soustředila jen na původní tvůrčí myšlenku.
Jakmile jsou vaše myšlenky jasné, začněte je hlásat jako pravdu. Vyslovujte je nahlas. Užívejte příkazu, který probouzí tvůrčí sílu: Já jsem. „Já jsem“ je nejsilnějším tvůrčím prohlášením ve vesmíru. Cokoli si myslíte, cokoli říkáte po slovech „já jsem“, uvádí vaše myšlenky do pohybu.
Vesmír neumí fungovat žádným jiným způsobem. Neumí jít žádnou jinou cestou.
A ptal jsem se také Iva na toto - viz následující - a on mi na to vůbec neodpověděl: Dotaz jsem položil takto:
A vy zde píšete, že MDB převezme pásku od své MDB a následuje tuto linii. Jestliže tedy převezme pásku od SVÉ MDB, je to tedy stále tatáž entita, to znamená, že by se tatáž entita znovu inkarnovala do této linie, což vylučuje tento červeně vybarvený text této knihy:Proto žádná entita kvůli této struktuře nikdy nepřichází ve svém duchu zpět do téže úrovně, dimenze či téhož prostředí, neboť je v nich přítomna a prožívá všechny jejich možnosti shora popsaným postupem.Zde je ten uvedený výňatek z knihy Základy lidské duchovnosti.
Přijetí určité role, jistého stavu a určité úrovně v určitém prostředí sleduje určitou LINII z Nejvyššího. Tato linie je velmi zvláštní a pokračuje u všech entit věčně jako část jejich tvůrčího úsilí, které je relativní k Absolutnímu tvůrčímu úsilí Nejvyššího. Tato potřebuje být neustále FUNKČNÍ, a tedy neustále udržovanou tak, aby mohla procházet vývojem a pokrokem. Každá entita, která se účastní na udržování, tvořivosti a fungování té linie, poté co ji opustí, zanechá na ní své stopy, svá znamení, čest své vůle, svých tužeb a sklonů. Tato linie neustále odráží přispění, jedinečnost a všechny snahy, veškerou vůli a touhu a všechny sklony této entity. Tato reflexe entity není entitou samotnou či jejím duchem, ale pouze její vůlí, touhou a jejím sklonem. Poté, co entita jsoucí na této linii splní svůj účel, opouští ji, aby se vtělila do jiné úrovně, jiné dimenze, jiného stavu, procesu atd., takže pokračuje ve svém duchovním pokroku a jedinečném přispívání na jiné linii vycházející z Nejvyššího. Poté, co odejde, je nahrazena jinou entitou, která chce dobrovolně pokračovat na této zvláštní linii a přispívat k ní svou vlastní jedinečností a zvláštností, a tak ji učinit dokonalejší a bližší Nejvyššímu. V okamžiku přijetí takové role přijme tato entita též všechno předešlé chtění, toužení a směřování všech ostatních entit, které se účastnily rozvoje této linie, aniž by se sama stala těmito entitami. (Převezme např. od své MBD – multidimenzionální bytosti – její životní pásku (prožitek) a cítí se, jako by to prožila sama, ale neprožila to. Je to jako když z jednoho počítače jsou předána data do jiného, používají se v něm, ale v tom druhém nevznikla. Proto můžete mít „více“ prožitků z téže planety, ale ty předchozí jste převzali od např. svých MDB kvůli následování zvolené LINIE, takže na planetě žijete poprvé – pozn. zpracovatele, Ivo A. Bendy.) To by bylo i jakkoli jinak nemožné, neboť každá entita je jedinečná a nemůže být zcela stejná jako jiná entita.
Jakmile se taková pozice zaujme, nová entita pokračuje ve svém tvořivém budování na základě všeho předcházejícího. Přijetí vůle, toužení a sklonů všech předcházejících entit umožňuje nové entitě přístup do všech PAMĚTÍ těch entit, které byly účastny budování TÉTO LINIE. Za určitých okolností se může tato paměť oživit a v mysli vzniká MYLNÝ DOJEM, že se jedná o tutéž entitu. Předcházející entity tedy zůstávají na této linii skrze své minulé chtění, tužby a směřování. A pokračují v prožívání této linie skrze nové entity, dokud nejsou všechny možnosti tohoto prostředí, té dimenze a tohoto rozpoložení úplně vyčerpány a namísto ní není vybudována LINIE NOVÁ.
Proto žádná entita kvůli této struktuře nikdy nepřichází ve svém duchu zpět do téže úrovně, dimenze či téhož prostředí, neboť je v nich přítomna a prožívá všechny jejich možnosti shora popsaným postupem.
tolik výňatek z knihy Základy lidské duchovnosti.
Rád bych tedy věděl, jaký smysl má vůbec dělení Sentientních entit na dílčí části, když si každá entita stejně převezme životní pásky entit na linii, kam vstupuje, a tudíž není nutné právě kvůli tomu entitu dělit na dílčí MDB.
a na tuto otázku mi Ivo vůbec neodpověděl - na tento očividný rozpor.Můžeš se na toto téma zaměřit a říct mi svůj názor?A ještě další zamyšlení:Zaměřil jsem se na všechna sdělení, co jsou v Rozhovorech. Vůbec první sdělení na téma MDB vyslovil Ivo v roce 1998 - to je to, jak jsem ti psal v mailu, že je jeho prvním úkolem, který má plnit, stát se MDB. V druhém sdělení je to o tom vstupu Ortona do Ivova těla a vstup Ortona do jeho těla se pak uskutečnil ještě v jednom sdělení asi o rok později v roce 1999.Všechna další sdělení na téma MDB již na tato první od Iva navazují, připojují se k tomu různí lidé a každý hledá svou MDB. Takže je to taková vlna, kdy si lidé četli tato první Ivova sdělení a následně se zkouší spojit se svými MDB. Pátral jsem po tom, odkud vůbec vzal Ivo MDB, protože mi připadalo, že si to někde přečetl.V roce 2000, až v pátém dílu Rozhovorů jsem objevil výtah z knihy Duchovní psychologie od jistého Američana. Je to z roku 1994 a tam se píše toto:Duše inkarnuje dvanáct individualit (MDB – multidimenzionální bytosti, každá v jedné z 12 dimenzí) nebo duchovních prodloužení do fyzické inkarnace. Duše si uvědomuje (žije) každou z těchto prodloužení ve stejném čase (ne v lineárním nebo periodickém čase). Když duše pracuje prostřednictvím inkarnované individuality, např. v oblasti emocionální (s tělem emocionálním) a není tam úspěch, tak duše pracuje s tímto /s touto lekcí) prostřednictvím jiné inkarnované individuality. A tak se duše učí prostřednictvím všech 12 duchovních prodloužení ve stejném čase a dosahuje tak své duchovní realizace.Z pohledu duše jsou bytosti na Zemi individualitami, které jsou jako prsty těla duše, a když jeden prst nefunguje (nepracuje) jak má, tak duše má možnost použít prst jiný. Všechny tyto prsty náleží JEDNOMU TĚLU, a tak opravdu nezáleží, který prst duše používá k učení nebo realizaci.A tady je právě to zásadní pojednání, které mi připadá v rozporu s pravým principem svobody a nezávislosti. Jak může duše (tedy sentientní entita) stvořit dvanáct nezávislých a svobodných individualit?Duše inkarnuje dvanáct individualitJestliže vytvoříš individualitu, musí pak být zcela nezávislá a svobodná - viz proces tvoření Sentientních entit Stvořitelem - jakmile Stvořitel stvoří jakoukoli entitu, ta je okamžitě sebevědomá, uvědomuje si svou vlastní existenci, svobodu a nezávislost, a sebeuvědomění.Toto dilema je vyřešeno početím ideje stvoření nekonečného počtu stavů, rozpoložení, procesů, situací, úrovní, stupňů a dimenzí s nekonečným počtem SENTIENTNÍCH ENTIT, přidělených, spojených a vztahujících se k těmto rozličným stavům, kondicím, procesům, situacím, úrovním a dimenzím i ke všem jim relevantním činnostem. Každá taková jednotlivě stvořená entita je stvořena zcela, úplně, naprosto a absolutně jedinečným způsobem. Stává se takto ABSOLUTNĚ JEDINEČNOU.
Protože je jich NEKONEČNÝ POČET, dává úplný a nekonečný součet těchto jednotek Nejvyššímu možnost Absolutního sdílení a Absolutního dávání Své Absolutní lásky a Absolutní moudrosti. Tak je dilema úplně vyřešeno.
Idea stvoření PŘÍJEMCŮ Absolutní lásky a Absolutní moudrosti Nejvyššího v sobě obsahuje absolutní podmínky takového Stvoření: Musí být uvědoměle vědomí a musí aproximovat v nekonečné různorodosti způsobů a forem přirozenost Nejvyššího. Jeden může náležitě dávat pouze něčemu či někomu a sdílet pouze s něčím či někým, do jisté míry stejným a přibližujícím se jeho přirozenosti. Takové recipienty tedy logicky musí být nosiči všech principů, atributů, odvozenin a kondic, které jsou obsaženy v kategoriích Nejvyššího.
Každá vědomě uvědomělá entita má v sobě vštípeny VŠECHNY úrovně, stupně, dimenze, stavy, procesy, okolnosti a situace, které existují od samého prvního aktu stvoření až po samotné poslední nastávání, probíhání a stávání se přírodního stupně, včetně přírodních bytostí samých. V nich je Nejvyšší neustále přítomen jako ve Svém vlastním.
Takže jestliže se znovu zamyslíme na toto témaDuše inkarnuje dvanáct individualitzjistíme, že pokud duše (v tomto případě tedy myšleno Sentientní entita) inkarnuje dvanáct individualit, nejsou to logicky žádné individuality, ale jen části této entity, tedy každá z nich si musí uvědomovat, že je jen částí sebe sama, a tudíž není ani svobodná a ani nezávislá, protože je zcela závislá na všech ostatních svých částech. Jaký pak tedy žije život ve své inkarnaci s tímto uvědoměním? Jaký smysl pak má žít život jako oddělená část sebe sama? Již z tohoto mám divný pocit a hlavně mi připadá zcela nesmyslné entitu dělit na kousky. Ivo mi právě na toto vůbec neodpověděl, zajímal mě hlavně důvod, proč toto provést. Že se tím duše učí, prostřednictvím těch dvanácti individualit? Proč se tedy neinkarnuje ve své celistvosti kamkoli a kdykoli chce, a proč by se měla dělit? V Základech lidské duchovnosti není ani zmínka o dělení sentientních entit na kousky, tam je vždy jasně řečeno, že se tato entita (tedy celistvá) může inkarnovat kam chce.A další rozpor je zde:Je opravdu dvanáct duchovních dimenzí neboli dvanáct duchovních úrovní? Podle mého názoru vůbec ne, což by rozporovalo nejen toto tvrzení, ale i sdělení Tvoření Vesmírů, kde je pevně ustanoven počet dvanácti duchovních dimenzí. Přečti si toto, zde je naopak řečeno, a vnímám to pravdivě, že počet duchovních dimenzí je nekonečný. (Základy lidské duchovnosti 1_2):Viz to zvýrazněné "nekonečného počtu duchovních stavů, podmínek, stupňů a úrovní"PRVNÍ DUCHOVNÍ SFÉRA je tedy produktem Absolutní duchovní energie vytvářené Absolutními ideami a Absolutními myšlenkami Absolutního stavu Absolutního procesu Absolutní lásky Absolutní moudrosti a tak dále a jejich Absolutní emanací, která produkuje PRVNÍ DUCHOVNÍ ATMOSFÉRU první duchovní sféry, což je PRVNÍ DUCHOVNÍ SVĚT. Tento svět ale kvůli svému původu v sobě obsahuje všechny kategorie, atributy a odvozeniny svého uzpůsobení jako relativní k Absolutním kategoriím, Absolutním atributům a Absolutním odvozeninám Nejvyššího. Ty zde opět pokračují ve svém souhrnu. Maje všechny výsledky a produkty původních kategorií, atributů a jejich odvozenin, je duchovní svět bezprostorový a bezčasový, věčný a NEKONEČNÝ ve svém trvání. A jelikož duchovní dimenze obsahuje všechny výsledky a produkty Absolutních kategorií Nejvyššího, má až na věčnost nevyčerpatelné možnosti nekonečného počtu duchovních stavů, podmínek, stupňů a úrovní, každý a každá z nich pak obsahuje všechny produkty a výsledky kategorií Nejvyššího. Toto je tedy základna pro NEKONEČNOU a věčnou jedinečnost každého nastávání, probíhání a stávání se. Kvůli Absolutní povaze Nejvyššího je vše, co nastává, probíhá a stává se z Něho/Ní, vždy tvořivě jedinečné a neopakovatelné.
Co ty na to? Jak to vnímáš? Domníváš se, že má nějaký pozitivní význam žít ve své inkarnaci s vědomím, že jsi jen kousek sebe sama, a že jsi zcela závislý na ostatních kouscích?Nebo se pletu a nedokážu si to rozumně vysvětlit? Rozumně a hlavně pocitově? Já osobně mám z této teorie MDB divný pocit. Mimochodem, ani nevím, zda tuto teorii někdo potvrdil na nějakém jiném nezávislém zdroji mimo Ivův web. (kromě těch starších zdrojů z devadesátých let, odkud může Ivo čerpat informace) - mám na mysli nové zdroje po roce 2002.Tolik znění mailu pro Martina Waltera
P.S. Ještě mě napadlo, Hedvika má narozeniny 15. září. A shodou okolností, když jsi mě vyzvedával autem na letišti, v roce 2002, tak jsem tam pracoval s kolegou - celých dlouhých 14 let, který se také narodil 15. září, jistý Petr Čermák.
A já mám narozeniny pozítří. A víš, kdo má narozeniny dnes 23. září? Říká ti něco jméno Jan Suchopárek? Je to můj spolužák ze strojní průmyslovky, skvělý kluk a kamarád. V roce 1996 skočili ve finále Euro96 - Mistrovství Evropy ve fotbale - stříbrné medaile, Němci brali zlato. Měl jsem tu čest si osobně zahrát s Honzou fotbal a už v roce 1986, kdy jsme hráli na škvárovém a travnatém hřišti Sparta Doly Kladno, jsem cítil, že to Honza někam dotáhne, měl výjimečné schopnosti - a vida, měl jsem pravdu! Tak všechno nejlepší Honzo!
Mějte krásné dny v hájovněPavel
